Jak dál?

3. února 2018 v 19:24 | Jonáš František
Kritizovat a nenavrhnout lepší řešení je v postatě mlácení prázdné slámy. Nemá to žádný přínos. Myslím si, že jsem zkritizoval na volebním a zastupitelském systému už vše co jsem mohl. Abych nezůstal jen grafomanem, přišel čas dát nějaký vlastní návrh. Pokusím se s vaší pomocí zformulovat svou představu, kterou jsem s nikým nekonzultoval, neporovnával její výhody nebo nevýhody. To čekám nyní od vás.
V prvé řadě si je třeba uvědomit, že smysl státu je převzetí určených kompetencí od občanů a zajišťování těchto činností pro všechny občany. Které to budou a jakým způsobem se zajistí původně určilo uskupení obyvatel když zjistili, že je to pro ně nutné a výhodné. Ať již šlo v počátku o společnou obranu a ochranu před nepřítelem, nebo zajišťování obživy.
Postupem času se samospráva začala zdokonalovat natolik, že v současnosti to v praxi vypadá tak, že úřady dávají občanům pokyny a příkazy jak mají žít a pracovat ve prospěch od jejich života odtržené samosprávy. Zcela jistě je nutné mnohé činnosti jako školství, zdravotnictví, obranu a bezpečnost jistým způsobem řídit. Ale i řízení by mělo vycházet z toho, co si obyvatelé přejí, jak chtějí vést své životy. Souhlasím s tím, že svoboda jednotlivce končí tam,kde začíná omezování svobody jiného občana. Zrušit všechno doposud fungující je nesmysl, ale uvažovat o tom, zda je vše ve své podobě dnešním podmínkám vyhovující, to je základní věc, kterou by se měli zabývat všichni.
Z toho vyplývá, že veřejný život není záležitost mimozemšťanů nebo egocentriků, avšak každého občana. V dospělosti podle zákonem stanoveného limitu mohou tento společenský jev ovlivňovat, upravovat, řídit i dnešní studenti, mládež. Ale nepůjde to o mmnoho lépe než dnes, pokud do té doby nezískají potřebné informace o tom, jak a co se řídí, spravuje. Současné návrhy na změnu mohou prozatím předkládat dospělým s volebním právem. A aby se jejich nápady nestaly terčem posměchu, je nutné vzít v úvahu praktické dopady toho, co hodlají pozměnit. K tomu je nutné zapomenout slova jako, mě se to netýká, já si vystačím sám, nebo nepotřebuju od státu nic, tak ať mě on nechá na pokoji a podobně.
Prezidentské volby a předtím parlamentní nám jasně daly informaci, že systém politických stran a uskupení nedávají žádné jistoty, že se někdy budou řešit záležitosti řadových občanů, v žádném případě nevykonává správu delegovaných pravomocí ve prospěch občanů státu k čemuž byl původně zřízen. Politický systém jak je zavedený má existenční problémy a z posledních sil zápasí o vlastní život.
Zastupitelský systém by měl vypadat tak, že by měl několik úrovní. Nejdůležitější je ta nejnižší, protože tam se lidé ještě většinou osobně znají. Do vyšších orgánů by neměl nikdo vstupovat bez praxe v základním stupni samosprávy. Podle výsledků a dopručení by měl být vybrán do vyšších orgánů a tak postupně do nejvyšších. Každý vyšší stupeň už také ztrácí přímý kontakt s řadovými občany. Ti ale mohou vyžadovat informace od svých zastupitelů v nejnižších patrech.
Nejsnadnější reakcí čtenáčů bude zařadit mě do nějaké škatulky, dát mě nálepku, nadávat, urážet atd. Mnohem těžší úkol čeká toho, kdo by se chtěl zapojit do diskuze o podobě a reálnosti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama