Únor 2018

Věrohodnost informací.

Sobota v 18:32 | Jonáš František
To, jestli byl Jeremy Corbyn agentem STB, nebo dokonce paceným agentem, je mě poměrně jedno. Spíše mě zaujalo, že se jedná o tvrzení proti tvrzení a není stále vyneseno konečné rozhodnutí ve věci.
Jako hlavní a nejzásadnější tvrzení se jeví prohlášení které poskytl bývalý estébák Jan Sarkocy. K tomu se vyjádřil šéf britské rozvědky MI6 Richard Dearlove na základě dokumentů kde se prokázalo, že dokumenty ukazují, že Corbyn byl československou Státní bezpečností osloven.
Představa, že takto se ověřuje pravdivost tvrzení, že pouhé oslovení z jedné strany je důkaz o spolupráci, to mě opravdu nahání hrůzu. Osobně si vzpomínám na situaci, kdy docházelo k vykrádání vlaků s převáženými auty od výrobce na sklady. Kriminálka hlídala vytipované osoby a byla tak nenápadná, že si o nich vyprávěli štamgasti u piva. Mnohý už znal i střídání lidí i aut ve slžbě. Tehdy se na mě obrátili příslušníci bezpečnosti, co o tom vím. S naprostou otevřeností jsem jim řekl, jak každý ví, že hlídají z auta podezřelého člověka, u kterého nebylo možné se zmýlit, protže stáli u jeho domu. Pokud mě na základě toho sdělení zařadili mezi své spolupracovníky, tak mohu prohlásit i dnes, že to bych nepovažoval za nic jiného, než i dnes požadovanou osobní angažovanost a odpovědnost.
Tenkrát se kradlo ze státního, tak možná spousta lidí řekne, že o nic nešlo, mě přece nic nevzali když rozebrali auto na vagónech a vyndali i motor. Pokud bych ale při výslechu zatajil, kdo jim ukradl jahody na zahrádce, stal bych se nadosmrti nepřítelem a spolupachatelem.
Podobně podle mého uvažují i ti, co hledají podklady pro hodnocení charakteru ve spisech STB. Ta měla na starost hledat nepřítele státního zřízení uvnitř i vně státu. Kdysi jsem si čítával v odborných časopisech o některých případech, kterými se zabývala. Například považovala za podivnou mezinárodní smlouvu o dodávce strojního zařízení na výrobu magnetofonových pásků. Kupující výrobce souhlasil s cenou i podmínkami, které ve smlově připravil právník, specialista na mezinárodní obchod. Firma se po čtyřech letech radovala, že stroje jsou splacené a konečně zisk půjde jim, budou moci zvýšit platy zaměstnancům atd. K jejich údivu ale smlouva měla dovedně skrytou formulaci, podle které byla splacena pouze čtvrtina pohledávky. Prošetřováním se to potvrdilo, ale také, že rodina onoho právníka v té době jakoby zázrakem získala několik nemovitostí a množství finančních prostředků v zahraniční bance.. Kdokoliv tehdy vypovídal o tom, co se dělo v rámci přípravy a uzavření smlouvy může být považován za spolupracovníka STB, dost možná je ve spisech dodnes veden. S naprosto klidným svědomím říkám, že takovému člověku bych i dnes veřejně poděkoval za jeho postoj. Podobných akcí bylo více, montáže prováděné v zahraničí a hlavně jejich příprava, zahrnutí položek do ceny atd. by ještě dnes tzv. loupežníkům s býlími límečky byla mnohdy inspirací.
K obvinění Jeremy Corbyna je nutno dodat ještě jednu věc, ta se ale jaksi nikomu nehodí zrovna do krámu, podobně jako v našem nahlížení do spisů STB. Jde jen o takovou maličkost, že stát si platí úřad, který uchovává důležité dokumenty jejichž zařazení, evidence i vyřazení podléhá jistému režimu, aby byly dokumenty hodnověrné. Jak pro koho… Britské listy také otiskují vyjádření ředitelky českého Archivu bezpečnostních složek Světlany Ptáčníkové. Podle ní výroky Sarkocyho nesouhlasí s dochovanými materiály.

Kde to žiju, kde to žiju....

4. února 2018 v 17:19 | Jonáš František

Dole uvedený dokument ve mě vyvolal mnoho pocitů, ale hrdost na stát a jeho zřízení to není.
Dosáhnout konečného cíle - zisku - je legální snahou každého subjektu v kapitalistickém systému.
Použití zákonných prostředků nemusí být v souladu s dobrými mravy, pokud zákony prioritně hájí zájem podnikání, tj. tvorby zisku.
Je viníkem ten, kdo podniká v rámci platných zákonů dravě a drsně, nebo ten, kdo nastavil mantinely, zákony?
Jakou hodnotu má draze zaplacené novinářské pátrání a informování, pokud k výsledku jejich práce, filmu, je připojená se souhlasem poblicisty předmluva která naprosto odmítá uvedené materiály ve filmu?
Existuje v právním státě instituce, která umí vynést závazný, soudně nepostižitelný, pravdivý výrok a označit lživý za lež?
Proč dokument není tvůrcem doplněn o pohled prizmatem zákonnosti, legálnosti v závěrečném stadiu?
Je veřejnost manipulovaná?
A v jakém zájmu?
Selský rozum se ptá: KOMU A ČEMU TO SLOUŽÍ?

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11299925570-selsky-rozum/21556226565/

Jak dál?

3. února 2018 v 19:24 | Jonáš František
Kritizovat a nenavrhnout lepší řešení je v postatě mlácení prázdné slámy. Nemá to žádný přínos. Myslím si, že jsem zkritizoval na volebním a zastupitelském systému už vše co jsem mohl. Abych nezůstal jen grafomanem, přišel čas dát nějaký vlastní návrh. Pokusím se s vaší pomocí zformulovat svou představu, kterou jsem s nikým nekonzultoval, neporovnával její výhody nebo nevýhody. To čekám nyní od vás.
V prvé řadě si je třeba uvědomit, že smysl státu je převzetí určených kompetencí od občanů a zajišťování těchto činností pro všechny občany. Které to budou a jakým způsobem se zajistí původně určilo uskupení obyvatel když zjistili, že je to pro ně nutné a výhodné. Ať již šlo v počátku o společnou obranu a ochranu před nepřítelem, nebo zajišťování obživy.
Postupem času se samospráva začala zdokonalovat natolik, že v současnosti to v praxi vypadá tak, že úřady dávají občanům pokyny a příkazy jak mají žít a pracovat ve prospěch od jejich života odtržené samosprávy. Zcela jistě je nutné mnohé činnosti jako školství, zdravotnictví, obranu a bezpečnost jistým způsobem řídit. Ale i řízení by mělo vycházet z toho, co si obyvatelé přejí, jak chtějí vést své životy. Souhlasím s tím, že svoboda jednotlivce končí tam,kde začíná omezování svobody jiného občana. Zrušit všechno doposud fungující je nesmysl, ale uvažovat o tom, zda je vše ve své podobě dnešním podmínkám vyhovující, to je základní věc, kterou by se měli zabývat všichni.
Z toho vyplývá, že veřejný život není záležitost mimozemšťanů nebo egocentriků, avšak každého občana. V dospělosti podle zákonem stanoveného limitu mohou tento společenský jev ovlivňovat, upravovat, řídit i dnešní studenti, mládež. Ale nepůjde to o mmnoho lépe než dnes, pokud do té doby nezískají potřebné informace o tom, jak a co se řídí, spravuje. Současné návrhy na změnu mohou prozatím předkládat dospělým s volebním právem. A aby se jejich nápady nestaly terčem posměchu, je nutné vzít v úvahu praktické dopady toho, co hodlají pozměnit. K tomu je nutné zapomenout slova jako, mě se to netýká, já si vystačím sám, nebo nepotřebuju od státu nic, tak ať mě on nechá na pokoji a podobně.
Prezidentské volby a předtím parlamentní nám jasně daly informaci, že systém politických stran a uskupení nedávají žádné jistoty, že se někdy budou řešit záležitosti řadových občanů, v žádném případě nevykonává správu delegovaných pravomocí ve prospěch občanů státu k čemuž byl původně zřízen. Politický systém jak je zavedený má existenční problémy a z posledních sil zápasí o vlastní život.
Zastupitelský systém by měl vypadat tak, že by měl několik úrovní. Nejdůležitější je ta nejnižší, protože tam se lidé ještě většinou osobně znají. Do vyšších orgánů by neměl nikdo vstupovat bez praxe v základním stupni samosprávy. Podle výsledků a dopručení by měl být vybrán do vyšších orgánů a tak postupně do nejvyšších. Každý vyšší stupeň už také ztrácí přímý kontakt s řadovými občany. Ti ale mohou vyžadovat informace od svých zastupitelů v nejnižších patrech.
Nejsnadnější reakcí čtenáčů bude zařadit mě do nějaké škatulky, dát mě nálepku, nadávat, urážet atd. Mnohem těžší úkol čeká toho, kdo by se chtěl zapojit do diskuze o podobě a reálnosti