Listopad 2017

Volba prezidenta

18. listopadu 2017 v 15:09 | Jonáš František


Prezidenti v Československu procházeli povětšinou přípravkami ve vězení, nebo alespoň v nemilosti režimu. Snad nemusím vypisovat jména z historie, nemíním nikoho z čtenářů urážet. Nejen proto si myslím, že největší šanci má na zvolení do prezidentské funkce Mirek Topolánek. Ve srovnání s ostatními kandidáty má politickou minulost. A i když není růžová, je nějaká, hlavně skutečná, politická. U ostatních bych řekl, že je spíše zastřená, nebo nevýrazná, každopádně jen minimálně politická. I když se dá tvrdit, že veřejná činnost je vždycky politika. Ale ne nejvyšší, státní, státotvorná s vlivem na většinové obyvatelstvo.

Jít se učit politiku do vězení mě připadne solidnější, než to zkoušet na nejvyšší státní funkci. Tím si nemyslím, že by se populární vězeň měl stát prezidentem, ale pokud se jednalo v minulosti o politické vězně, byli to lidé s nějakým názorem, který uměli předat. Pokud se to režimu nehodilo, snažil se takové jedince uklidit do vězení. Nevyslovuji s tím souhlas, jen poukazuji na to, že lidé s názorem, který nehodlali měnit většinou padli na dno politického kotle. V minulosti i dnes. Příklad může být i v politických stranách, kdy se zbavují názorových oponentů a po prohrách zastánců propagátora mrtvého směru je zase chtějí použít k obrození. Myslím, že nejedna politická strana by o tom vydat stohy knih. Z takového dna vstal i Mirek Topolánek. Jsem si jist, že pokud neudělá chybu ve vystupování před volbami, má velikou šanci vyhrát v prvním kole. Zatím si myslím dokázal přesvědčit i dosavadní podporovatele Miloše Zemana tím, že nesnižuje jeho kvality a odvedenou práci. Ale ukazuje, že opouštět vrchol ve sportu i politice se má důstojně, dobrovolně a ti nejlepší dokáží i podpořit své nástupce. Debaty kandidátů jsou vedené tak, že málokdy dají prostor na skutečné vyjádření vlastního názoru, jde spíše o opisování a v lepším případě reakci na téma, které by kandidát sám nikdy neotevřel. Představa, že by kandidáti dostali stejnou otázku ve stejný čas bez možnosti před zodpovězením vyslechnout ostatní názory mě připadá jako skutečné zjištění názoru. To současné, kdy všichni sedí pospolu a slyší vše od ostatních je jen prověrka dravosti, drzosti a intrikářství.

Vyslovit veřejně podporu kandidátovi před tím, než je jasno o situaci u soupeřů chce asi trochu odvahy. Žádný z významných aktivních politologů nepostaví svůj názor dopředu k všeobecnému prověření nastávajícím děním. Teprve po uzavření výsledků, nejlépe i urny s politikem, dostane dost odvahy vystavit svůj názor který měl odnepaměti. Tak takové rady si pánové strčte kamkoliv chcete.

CUKR A BIČ

15. listopadu 2017 v 19:04 | Jonáš František


Při hodnocení výsledků za období vládnutí se jednotlivé strany napadají a obviňují z toho, že si druzí přivlastňují výsledky jejich práce. Nakolik je to pravda se nebudu pídit. Jde o to, že při sčítání úspěchů jsou výsledky s původním programem natolik podobné, že nelze dost jasně tvrdit, kdo se o ně nejvíc zasloužil. Při vhodné interpretaci se dá i neúspěch nazývat výhrou. A po nahlédnutí do průběhu hlasování o potřebných a souvisejících zákonů k realizaci záměru je mnohdy nepochopitelné kdo vlastně o co usiloval. Ze všeho nejvíc je viditelná snaha blokovat návrhy protivníka i kdyby směřovaly k naplnění vlastního programu odpůrce. Jistě, někdy jde o technické a jiné závady v návrhu. Ale povětšinou je to politikaření. Hra o ukojení vlastního ega. Smysl Parlamentu je absolutně potlačen mocenskými choutkami stran a jednotlivců. Vystupuje do popředí dlouho diskutované přežití politických stran. Jejich historické naplnění a zánik. Velkou měrou k tomu přispívají ony subjekty samy netransparentností svého hospodaření, přebujelým a nepotřebným aparátem. Ne, nechci usilovat o snížení počtu úředníků. Každé takové rozhodnutí v minulosti za každého režimu i vlád vždy přineslo nárust administrativy. Jedinou možnou cestou je metoda, řídit stát jako firmu. Ano, já s tím souhlasím. V každé firmě se vytvoří oddělení nevýrobní, které je ale pro chod firmy nezbytné. Účetní, evidenční, kontrolní a vývojové oddělení větší firmy potřebují. Dobrý manažer firmy řídí únosnost a užitečnost takových oddělení finanční částkou na jejich prospěšné fungování a neustále sleduje výdaj a přínos. Nemůže se ale stát, že jednotlivá oddělení budou natolik samostatná, aby se absolutně oddělila od produktivní, výrobní části a žila svůj vlastní život za platby produkčních , původních segmentů firmy.
Ve státní správě se právě toto stalo už dávno a každá líbivá rétorika začíná tím, že: Vymeteme ten chlív, Ryba smrdí od hlavy, Nejsme jako oni.
Ano. 17.11.1989 to byla hesla velmi dobře stravitelná pro všechny, tudíž masově podporovaná. Některá očekávání byla naplněna, některá ne. Nelze tvrdit, že se žijé hůř než před listopadem 89. Mnoho věcí se napravilo, mnoho křivd při tom vzniklo. Nelze to odbývat tvrzením, že když se kácí les, lítají třísky. Je velmi snadné tvrdit, že je nejvyšší čas vyjít znovu do ulic. Ale není to cesta k nápravě stavu věcí. Je nutné dnes a denně sledovat, kontrolovat a úkolovat politiky. Nesmí se stát to, co zavádí EU, že anonymní úředník nějakým oběžníkem vytvořeným na základě zbožného přání a podloženého nepravdivými argumenty diktuje jednotlivým státům, to je milionům lidí co mají dělat, co smějí a co nesmějí. Když už to lidé trpí, potom si může dovolit i nejvyšší šéf prohlásit: "Požadujeme 280 miliard místo 140 miliard eur ročně," nechal se Tajani slyšet před novináři.
Je možné, že pro realizaci některých cílů EU je nutné soustředit větší částky prostředků pro nutné investice. Ale tak jak to prohlásil Tajani je to diktát nejvyššího kalibru. Jako představitel nejvyššího mocenského orgánu v Evropě by měl dokázat vysvětlit jednotlivým občanům členských států prostřednictvím jejich zastupitelů v Euoparlamentu k čemu jsou finanční prostředky v takovém rozsahu potřeba, jak se s nimi naloží, kde se vezmou a jak se to občanům v budoucnu vrátí a naopak, co bude, pokud se tak neučiní. Jeho slova ale popírají jakoukoliv diplomacii a když náš prezident Zeman vysvětloval co znamená PUSSY v názvu ruské skupiny, vyjadřoval se oproti Tajanimu velmi ohleduplně. I když platí, že Zeman jednal jako křupan.
Až sem došli politici od cinkání klíči pod Václavem jen díky tomu, že měli a mají absolutní moc, nedotknutelnost a jsou u moci drženi díky benevolenci a neodůvodnitelné toleranci voličů. Den po dni, celých 10227 dní jsme čekali, že začnou plnit naše požadavky. Dostali jsme pár kostek cukru, ale bič se stále prodlužuje.
V každé firmě, pokud by jednalo vedení, jako naši a jim nadřízení evropští politici, by zaměstnanci houfně prchali. V lepším případě by se spojili a požadovali nápravu věcí, které mají přímý i nepřímý dopad na zaměstnance, hlavní tvůrce hodnot za které firma a její vedení žije. To je podle mého názoru cesta ke zlepšení.

Neslušný politik je velmi slušné pojmenování.

10. listopadu 2017 v 20:14 | Jonáš František
Dvoukomorový parlamentní systém garantuje, že bude zamezeno, nebo alespoň minimalizováno příjmat nedokonalé zákony. Jen tak namátkou jsem si přečetl, že senátor Jiří Hlavatý nevěděl, že pokud získá preferenční hlasy jako kandidát na poslance, zanikne mu senátorský mandát. Nu, já to nevěděl taky, jinak bych mu to řekl. Je mě docela sympatický. Ale spolu s kolegy ze Senátu by měl znát zákony, jejich dopady v praxi a tím se podílet při schvalování, nebo zamítnutí poslaneckého návrhu, na vytříbení jejich kvality. Nemyslím si, že by senátor měl znát všechny zákony osobně. Od toho má nemalý a nelevný servis poradců, konzultantů atd. Tady je jasný důkaz, že Senát v principu nesplnil základní funkci, to je kontrolu a posouzení navrhovaného zákona. Vzhledem k tomu, že byl již delší dobu v platnosti, není v tom senátor Hlavatý sám. Ani ti, co posuzovali zákon před jeho definitivním přijetí nepochopili a neporozuměli zákonu, který měli posoudit. To znamená laicky, že se vyjadřují k zásadním věcem bez odborných znalostí a vědomostí. A to nejen dnes, ale od svého vzniku doposud.
Vrcholem Švejkoviny bylo posuzování platnosti podpisů senátorů na listině kandidátů na prezidenta republiky. Jestliže poslanci navrhnou a senátoři schválí zákon řešící jednu jedinou událost, možnou opakovat pouze při volbě prezidenta, nejde o problematiku, která by měla obsáhnout mnoho nečekaných a neznámých verzí postupů. V tom případě šlo zákon formulovat poměrně jednoznačně, aby netápal dokonce Ústavní soud, jako jediná instituce oprávněná vykládat zákony. Pokud má stát zákony, které neumí jednoznačně vyložit ani nejvyšší deklarovaná autorita ÚS, myslím si, že by se obešel dost dobře i bez nich.
Ovšem je to na pováženou, protože pokud tři lidé okradli miliardáře, https://echo24.cz/a/prAKn/okradli-miliardare-cmejlu-a-komarka-dostali-55-az-10-let-vezeni
byl rozsudek vynesen téměř bez zaváhání a jednoznačně. Pokud miliardář okrade tisíce řadových chudých občanů, nejde to zákonem řešit. Viz šmejdi
Dalo by se porovnávat mnoho dalších zákonů a jejich užití v praxi. Tady je důvod, proč lidé volili SPD, Piráty. Ti alespoň pojmenovali to, co přesahuje normu mezi slušnými občany a politiky v Parlamentu i Senátu.

Volební povinnost

3. listopadu 2017 v 20:47 | Jonáš František
Prezident Zeman se vyjádřil, že by byl pro zavedení povinnou účast u voleb. V první moment jsem se zhrozil.co to navrhuje. Komentátoři provedli odbornou analýzu pro všechny, kdo nemají dostatek podkladů pro alespoň trochu objektivní hodnocení problematiky. Použili k tomu všechny oblíbené argumenty na hodnocení práce prezidenta Zemana. V souhrnu by to bylo: Je to starý člověk, závislý na alkoholu a obdivovatel Putina a Číny. I kdyby to byla absolutní pravda, myslím si, že politolog, který se chce stát nějakou odbornou poradnou by se právě těmito věcmi neměl NIKDY zabývat při posuzování návrhu volební povinnosti. Podle mého názoru by takový odborník měl posoudit jednotlivé prvky návrhu, jejich proveditelnost, případně nákladovost, možnosti zneužití takové povinnosti k manipulaci voleb, příklady z jiných zemí a režimů, nejen poukázat na jediný špatný. Dát nahlédnout za kulisy návrhu a ukázat možné následky.
Kdybych si dovolil udělat srovnání s referendem v Katalánsku, Brexitem a podobně, jsem si jist, že při povinné účasti na referendu by výsledky byly jiné, možná opačné. Ovšem strach politiků z toho, že by v případě přímé demokracie museli udělat to, co si přeje většina občanů je tak veliký, že nedovolí občanům přímou účast na tvorbě základního programu a směřování země. Tak si dnes vykládají demokracii. Já ne, TO TA eLITA.
Obdobně neschopnost vytvořit vládu po volbách, když nikdo nezíská absolutní většinu je ukázka NEZÁJMU POLITIKŮ O OBČANY. Nikdo z těch, kteří odmítají účast ve vládě, nebo podporu menšinové, nemůže současně tvrdit, že má zájem o občany. Pouze o šest, nebo maximálně jedenáct procent, kteří je podpořili. Dávno před volbami zbytečné agentury prováděly ještě zbytečnější průzkumy. Každému vycházelo, že mnoho voličů utíká od tradičních stran. Za celou dobu se nenašel ani jeden politik z nich, který by v předvolebních debatách zaujal natolik, aby se voliči vrátili k němu a podpořili jejich program. Překvapeni dlouhodobě očekávanými výsledky čekají nově zvolení poslanci na spásnou myšlenku, nebo vnuknutí aby měli co říkat. Jen ne nové volby, to se modlí všichni s výsledkem jednociferných procent. Rezignace na funkce po takovém konci byla myšlena asi tak vážně jako Slávkova demise. Taky se nenechám odstrčit od prostřeného stolu, zvláště, když ho zásobují laskominami za peníze ostatních.
Pokud by byla volební povinnost, bylo by jasné, že se vyjádřili téměř všichni obyvatelé svéprávní, kteří tady žijí a asi nadále chtějí žít. Povinnost politiků v Parlamentu by pak měla být sestavení programu složeného z bodů jednotlivých stran, pokud je dokáží obhájit a získat pro ně alespoň nadpoloviční počet hlasů z ostatních stran. Byl by to kompromis, ale o nic horší než byla nejedna koaliční smlouva. Tím by vznikl program Parlamentu na volební období. Nečekám, že by to bylo něco světoborného. Ale zatím politici nedokázali nic jiného, než to, že se společně budou bránit vzniku vlády, kterou voliči chtějí a vehementně se držet dobrého bydla ve vládě, kterou nikdo nechce. Ale je už po volbách, tak co záleží na názorech voličů, hlavní je korýtko….