Svobodná volba a existenční závislost.

30. října 2017 v 6:57 | Jonáš František
Stát se existenčně nezávislým, znamená téměř svobodné rozhodování. Zejména ve smyslu veřejně prezentovaného politického názoru zaměstnance. Provedeme si takovou modelovou situaci, aniž bych se chtěl dotknout konkrétního odvětví, zařazení pracovníka atd.
Prodavač v libovolném řetězci doma po práci od plic nadává na ceny, kvalitu výrobku. Jako každému spotřebiteli i jemu se nelíbí, že kvalita tuzemského zboží je horší než u zahraničního, cena vyšší a ve srovnání s příjmy nesrovnatelně. V pracovní době však tyto poznatky nemůže šířit, odrazovat zákazníky od nákupu by bylo podříznutím větve na které sedí.
Při volbách politických si zcela jistě vybere toho, kdo na takový nešvar poukáže s tím, že jej odstraní. Zcela určitě to nebude stejné uskupení, které bude volit jeho zaměstnavatel. Ten bude spíše podporovat zastánce současného stavu, případně ještě jeho "vylepšení".
Pro oba je to demokratické právo volby. Ostatní obyvatelstvo to vidí svým prizmatem a udělá si závěr na základě svého demokratického práva na názor. Zaměstnavatele si označí za subjekt parazitující na místním obyvatelstvu a jeho zaměstnance na jeho odporné služebníky.
Bránit se označení budou oba, jeden že dělá jenom to, co mu umožňují zákony, které mu připravili námi zvolení a trpění zákonodárci. Druhý, že kdyby měl možnost jiné volby ekonomického zajištění, nepracoval by pro tyto podnikatele, ale dosavadní vlády vedou zemi tak, že je v nabídce pouze práce ve mzdě v montovnách a prodejnách zahraničního kapitálu. Podmínky pro malé a začínající mladé absolventy naše demokraticky zvolené a trpěné vlády komplikují obrovskou administrativní zátěží, nestálostí a nejasností zákonů.
Svou pravdu budou asi mít oba. Jde o to, zda je nutné hledat kdo má větší pravdu, která je důležitější. Dojde se jedině k tomu, že pravda je věc relativní a pokud jde o politickou pravdu, potom je to ještě složitější označit. Má-li to hodnotu vůbec.
Nikomu ze zainteresovaných není divné, že hájí svou pravdu proti názoru na pravdu druhých. Jedním dechem dokáže tvrdit, že za minulého režimu měli komunisté nedemokratické metody, lidem neříkali pravdu a ti jen slepě následovali vedoucí stranu a podporovali už jen tím, že pro ni pracovali. A taky je to pravda. Která je tedy pravdivější?
Předvolební metody dnešních uskupení a stran byly poznamenané hesly jako migrace, nezávislost na EU. A každý si vybral podle svého "přesvědčení". Pokud se jednalo o migranty a jejich umístění zde, chci prohlásit, že jsem zastáncem tvrdého režimu při poskytování politického azylu na základě přehodnocení bezpečnosti místních většinových obyvatel. Jenom poukazuji na předvolební argumentaci. Migranti přinášejí různá nebezpečí. EU nás dovede jen do slepé uličky. Netvrdím, že tomu tak není. Ale kdo z voličů těch kdo to hlásají si osobně ověřil sílu a pravost tvrzení. Všichni uvěřili tomu, co psal tisk, tvrdil nejeden politik v médiích, protože sám jako volič nemá mnoho možností provézt vlastní průzkum, natož se přímo podílet. Před volbami všechna uskupení oslňovala svými sliby a vizemi. Dnes ani jeden neví jak to má udělat a tak raději hlásá, nebudu to dělat s tímhle…
Já už nechci žít "v přesvědčení", volil bych raději přímou účast na řízení a ekonomický růst, který nás jen míjí. Slibovali, my uvěřili a s nadějí jim dali šanci. Utopí se v žabomyší válce politických pubescentů? Nebo jsme naletěli další pravdě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama