Volný pohyb migrantů.

16. dubna 2017 v 16:30 | Jédenten Próseres
Každý z účastníků protivládní demonstrace, probíhající zatím v Maďarsku, má ve svém pojetí práva pravdu. Není správné nikomu zakazovat takový projev a nebo dokonce vnucovat jiné názory. Je nanejvýš nutné, aby si stát uvědomil svou úlohu a těmto zastáncům pravdy, volnosti a rovnosti nestál v cestě, nýbrž je podpořil. Je přímo povinností státních orgánů vyslechnout si novodobé světonázory mladých a odvážných propagátorů myšlenky na globální spojení všech se všemi ve všem. Policie zasahující při takové masové demonstraci moderních názorů má podchytit identitu všech demonstrujících a vyhovět jejich požadavkům. Účastníci pochodu se nevydávají jen tak nazdařbůh do ulic. Chtějí projevit svou náklonnost ke všem zadržovaným migrantům. Proto by měli dostat příležitost ukázat, že nejsou jen zmanipulovaní propagátoři cizí myšlenky, ale vědí zač bojují.
Navrhuji uzákonění následujícího postupu. Každý účastník bude řádně zaregistrován. Běženci budou přiděleni každému z účastníků demonstrace. Úřady umožní, aby si každý z nich podle mohutnosti projevu odvedl zaregistrované běžence domů a předvedl všem zabedněným odpůrcům volného pohybu jak se má zacházet s žadatelem o vše co má, co budovali jeho předchůdci, rodiče, někdy i oni sami dají k dispozici globálněhumanitární myšlence. Poskytnou příchozím vše o co si požádají, zajistí jim lékařskou péči, ubytování, stravování a uspokojení všech jimi nárokovaných potřeb bez ohledu na zákonnost. Je nezpůsobné požadovat po hostech aby se snažili získávat prostředky potupnou činností jako je práce, bude ctí haždého hostitele je po zbytek života živit i se sloučenou rodinou. K jejich obveselování může použít hostitel pouze příslušníky své rodiny, zbytek musí zajistit nasazením vlastních sil. Dále převezme právní odpovědnost za trestné činy a přestupky spáchané jeho migrujícími svěřenci ostatním občanům a státu. Je samozřejmostí, že trest bez odporu vykoná za své hosty a uhradí všechny škody jimi způsobené.
K takovým maličkostem se jistě každý z hrdinů, nyní cenzurou udržovaných v anonymnymitě davu demonstrantů rád zaváže. Otevřeně s uvedením svého jména a adresy se jistě hrdě přihlásí k dobru, které hodlá vykonávat v rámci zvýšení kulturnosti své myšlenkově zaostalé země.
Pokud stát nepřistoupí na takový zákon, není hoden aby v něm žili mozkové kapacity propagující otevření hranic. Každopádně je povinností registrovat zastánce volného pohybu a pokud jim nebude umožněno projevit se veřejně podle myšlenek propagovaných v protivládních demonstracích, je nutné jim umožnit žít tam, kde takové věci jsou normální a dopravit je tam promptně a na vlastní náklady bez nutnosti návratu.
 

Následky dobročinnosti

28. března 2017 v 19:19 | Předem Osouzený
Co brání dostatečné vlastní produkci potravin a jak je výhodné to nahradit dovozem masa z Brazilie.
Za předpokladu, že budu posuzovat hospodaření státu jako snahu být nezávislým na výkyvech způsobených dovozem, lhostejno zda politickými, dopravními nebo finančními zájmy a problémy exportéra.
Porovnání s činností dřívějšího sedláka bez ekonomickopolitickoglobálního náhledu na věc dojdu k závěru, že ten zaostalý sedlák se snažil vyrobit si veškerou v regionu běžnou a potřebnou potravinu vlastními silami. Mohl se taky specializovat ne nejvýnosnější produkt, ten výhodně prodat okolním statkům a nevýdělečné produkty nakoupit výhodně od pachtících se sedláků pracujících po staru na soběstačnosti. On však věděl, že stejně jako on vychytrale uvažují i ti okolní sedláci a pokud by chtěl nakoupit u nich to co sám může, ale z mazanosti nevyrábí, neprodali by to lacino. Musel by jim zaplatit veškeré ztráty s produkcí spojené.
Potom se ale stalo, že ekonomiku začali řídit vzdělaní ekonomové zběhlí v násobilce, odmocňování a počtech celkově. Tak vypočítali, že je výhodnější něco nakoupit, něco dělat doma. Ale i na druhé straně se dostali ke slovu stejně zdatní cifršpióni. Tak se vozí zboží z jednoho místa na druhé. Ne takové, co je pouze místní specialita. Ale především to, co si každý dříve pěstoval, choval a vyráběl sám doma.
Z klasického sedláka by byl za několik málo sezón ukázkový žebrák. U státu to trvá déle, jednotlivci vzdorují a přestože solidarita je systematicky odstraňovaná, ti nejpostiženější si stále ještě pomáhají.
Prapůvodní zisky sedláka, neodborně bez makroekonomických nadnárodně platných ukazatelů vytvářené, se díky odbornosti řídících vševědů přetransformovaly na zisk vykutálence z marasmu těžícího. Je to možná některý majitel obchodního řetězce mohutně nabízejíc akční slevy na neprodejné, ale pro závislé bezradné zákazníky finančně zničené absencí výrobních míst doma, nezbytnš nutné.
Obloukem se vracíme k počátku a pokud bychom sledovali osoby s rozhodováním a řízením spojené, zjistíme s velkou pravděpodobností, že ti kdo založili systém všedovozu a všeprodeje si nejsou až tak vzdáleni.
Stejně jako byl SSSR založený uměle několika lidmi bez toho, že by se někdo ptal občanů sloučených zemí, vznikla podobně Evropská unie. Jedno držené pohromadě silou a strachem, druhé závislostí na dobročinnosti diktátora. Na počátku nebyly zájmy států združit se, vytvořit silnější celek. Nápad se zrodil v jednom, teď nevím jestli to lze nazvat mozkem, přidalo se několik dobrodruhů a pokus na evropanech mohl začít. Komise se samozvolila do čela a mohla úřadovat. Podle starého neměnného zákona, pokud dáš úředníkovi moc, vymyslí oběžník. A už to jede. My se vezem a netušíme kde se to zastaví. Ti odvážnější si troufnou domyslet to. Ti co nemají už co ztratit začnou i kritizovat. To připustili i zatracovaní komunisté, byť to házeli za hlavu. Dnes je to jiné, třebas to nesouvisí, podobnost čistě náhodná ……….



Ve Strykeru bylo zima a do kabiny fučelo

26. března 2017 v 19:53 | Záložka Bachmač
Pavel Cyprich nám popsal, jak nebezpečnou a strastiplnou cestu podnikají američtí vojáci, aby nás zachránili před nebezpečím o kterém ještě ani nevíme. Ale vždycky, když se někde zjevili tyto jednotky a jim podobné, záhy se to nebezpečí našlo. Podnikli potom leccos, aby domácí obyvatele všeho co nikdy netušili s nasazením vlastních těl včas zbavili. Sami během pouhé cesty se svou pomocí riskují, že na těch ošklivých autech ofouknou, nedejbože i nastydnou. Myslím, že napříště bychom je měli přepravit sami. Naložit je pěkně na přepravníky, dopravit techniku na určené místo a na cestu jim dát do spacích vozů patřičný doprovod. Děvčata, ba i chlapci by je podle chuti pobavili než dorazí do cíle. Neškodilo by je pohostit, aby svoje zásoby pošetřili než vytvoří na novém působišti stezky pro zásobování různými obveselovacími prostředky.
Nalejme si čistého vína. Vždyť dopředu víme, že nebudou dělat nic špatného. Naučí naše přátelé jak nejlépe zabít svého dosavadního přítele, aby bylo místo pro přátelství nové. A ještě při tom budou riskovat své životy, mohou chytit pohlavní a kdoví jakou ještě nečistou nemoc. Zatímco vyškoleným novým přátelům hrozí maximálně čistý průstřel. Je to nespravedlnost a světem vládne nevděk.
Když si uvědomíme, jak málo jim za to platíme. Jejich "pánko velkomožný" musí přijet osobně aby trochu zatřepal s "euroslípkou" a přiměl ji snášet větší vejce!
Styďme se! Náš pan velitel ozbrojenců možná domlouvá s majiteli skladů vojenského materiálu, komu vlastně budou prodávat munici co původně mělo vojsko. Možná mu něco nechají. Určitě nám to řekne na maškarním bále. Tedy až udělá ten candrbál s pokusem o zvednutí záložáků do služby. Ještě že si na to vzpomněl včas. Za pár let by to vyhlašoval nejspíš už jen o dušičkách na hřbitovech. A to jste se mu smáli, že na to nemá s modrou knížkou… Kam se hrabe Zdeněk Sirový s filmem Černí baroni.
 


ZLÉ SLOVO JE OSTRÝ ŠÍP CO NEZASTAVÍŠ, MY NESTŘÍLÍME.

23. března 2017 v 12:18 | Brutální Ovčan
Buďme tolerantní, události v Londýně, dříve v Paříži a Bruselu nás přece nemohou zviklat k tomu, abychom jednali stejně primitivně, zákeřně jako teroristi a úchylové. Musíme si uvědomit, že je nás je tady v Evropě zatím většina. A tak musíme být trpěliví a odhodlaně do posledního dechu vysvětlovat demagogům násilníkům a vrahům, že není hezké co dělají. Že takhle je nebudou mít lidi moc rádi. I když si kvůli zvykům a cílům přivandrovalců drancujících naše země necháme poničit to co tady generace budovaly. Necháme je prznit ženy i děti, děvčata i chlapce. Musíme věřit, že jednoho dne přijdou sami na to, že nedělají dobře. Vždycky dojde na naše slova. Jako ve filmu Seno slunce jahody. Vidíš, já jsem ti říkal: Nestrkej ty sirky zpátky. A nakonec pravda zvítězila.
Všichni ti, co se léta zabývali ideologickým vedením lidstva ve jménu Boha a nazývají se Vůdci křesťanského lidu, jsou dnes alespoň v České republice zaneprázdněni. Musí počítat navrácené majetky které vyždímali ze svých poddaných pěkně po křesťansku ohněm a mečem už dříve a hledat co kde ještě se dá do pytle nasypat. Tady asi spolupracují i se svým slušnějším protějškem, jménem Ďábel, který nikdy nesliboval dobro. Vysvětlovat pokřivené vidění světa násilníkům a vrahům musíme sami, náboženští představitelé musí být v bezpečí se znovuuloupeným majetkem. Všichni vylezou až bude jasný vítěz, zatím si zřejmě zkouší různé róby, aby se v nich mohli v pravý čas zjevit.
Nechci je podezírat, já znám jejich politické aktivity nejvíce z filmu Tři mušketýři. Tam kardinál usiloval o zavedení pořádků v zemi, samosebou, že podle jeho potřeb. Nepoužíval k tomu žádné neznámé metody. Pouze jednoduché, osvědčené intriky, vraždy, války. Tak vypadá cesta k Boží slávě podle představ alespoň filmového kardinála Richelieu. Životy nějakého křesťanského komparsu pro režii filmu nebyly podstatné, pro zástupce Boha na Zemi tenkrát ani dnes.
Když se zavedlo EET v české republice, všiml jsem si, že jedině dvě činnosti byly vynechané. Jedná se o církve a prostitutky. Nevím, zda je o snahu zatraktivnit zemi, nebo zvětšit český tunel. Každopádně je jasné, že jako jediní mají sílu a moc přehlasovat všechny upocené podnikatele, kteří nechají kontrolní činnost jen a jen na nich.
Informace ze zahraničních cest kulturních vyslanců, poradců a jiných elit vozících nové potřebné poznatky obsahují i jednu radostnou zprávu. I třetí generace potomků českých emigrantů v Americe zná českou hymnu "Kde domov můj.". Snad jen dodatek, oni si význam slov překládají trochu jinak, myslí si, že my, držíc se ne za srdce, ale za hlavu si tu zpíváme:
"Kde to bydlím, kde to bydlím!"

Kam dál