Střežte myšlenky

Dnes v 10:55
Výsledky voleb nejvíce zaskočily politické strany a volební týmy. Mnozí z nich už litují svých silných slov a kategorických prohlášení před volbami. Dostává se tím mnohý z protagonistů do schizofrenního stavu. Výsledek zaručuje nejednomu Parlamentnímu panici nevídaný skok v kariéře. Bohužel si dávno předem zviklal židli svým jednoznačným odmítáním současného vítěze s mnoha rekordy ve volebních pozicích. Rychlé zvažování, jak by mohla dopadnout koalice. Jamajka a nebo menšinová vláda dává možnost, že nejpravděpodobnější verze budou nové volby, protože se nikomu nepodaří získat důvěru pro svou vládu při využití výsledku hlasování s možností trvat na svých původních názorech.
Nové volby je strašák hlavně pro ty, kteří se umístili nečekaně vysoko. Opakované volby by jistě přinesly přehodnocení postoje nejen jejich voličů a možná změnu při výběru. To je riziko, které nechce nikdo z nich podstoupit. A to ještě netuší, co je vlastně čeká. Myslet si, že právě oni, "poslední spravedliví" v zemi, budou ušetřeni zájmu kmotrů a mafiánů je naivita. Právě tady se nejlépe loví. A ledacos se může jevit tak křišťálově čisté, že křišťálovější už to nemůže být. Tím nemyslím, že všichni se nechají ovlivnit, nebo sednou na lep. Ale teprve tam zjistí, kdo a co řídí stát, Unii a že politik z celkového času věnuje tři čtvrtiny na hlídání židličky, aby mu ji nikdo nepodtrhnul, něco na to, aby mohl podtrhnout židličku konkurentovi, taky na vlastní image a zajištění je nutno myslet a na práci poslance nezbude víc jak pět procent času. A pokud věnuje čas pouze poslanecké práci, neposedí tam dlouho.
Možná by bylo nejlepší se věnovat skutečně programu se kterým do kampaně vstupovali. Ten se ale musí rozšířit o nečekané a netušené množství odnoží vládní moci, že nepřipraveného to musí zákonitě poznamenat na jeho výkonech a orientování se v problematice. Taky pozná "přívětivost" médií. Může se stát nečekanou pochoutkou pro zkušeného matadora a pak se nebude stačit divit co všechno říká jeho ústy novinář Dosavadní slova mohou naznačovat, že nedůvěřuji novým lidem kteří do Parlamentu příjdou. Není tomu tak, jen si představuji co se kolem nich začne dít a jak na to nejeden z nich může doplatit. A hlavně jeho myšlenka, mnohdy slibná a vítaná.
Ještě není žádné vládní sestava nastíněna, ale vstup nových tváří by mohl přinést alespoň část z proklamovaných změn. Otevření oken a vyvětrání je základ, zpřístupnění a zpřehlednění činnosti státní moci ke každodenní laické kontrole povinností. Pokud skončí vše u vyčerpání dotace za hlas, byly i tyto volby jen divadelní představení. Přeji sobě, budoucím gneracím a zvoleným aby výsledek byl naopak odrazovým můstkem ke všeobecné hrdosti na Českou republiku a její politickou reprezentaci.

 

Komu to dali hlas?!?!

Včera v 20:35 | Jonáš František
To, že my máme nějakých pět procent hlasů není důležité, ale že Piráti a Okamura mají dohromady dvacet, to je vážná věc. To jsou slova lídra TOP 09 K Schwartzenberga…
Skoro se mě nechce věřit, že takový výrok dokáže vypustit člověk střízlivý, příčetný s mandátem k zastupování obyvatel . Přeloženo z "diplomatické mluvy politika" do běžné řeči to znamená: Co si to ty lidi dovolují, dát hlas komu chtějí, když my tu bezmála třicet let v různých formacích děláme to nejlepší co umíme. Nepřipouští vůbec možnost, že ten výsledek ve volbách celou dobu od 89 připravovali pod různými vlajkami právě oni, všichni dosavadní politici. Ne občané, jak si ten sebestředný stařec dovoluje prohlásit, ale všechny dosavadní vlády daly podnět ke vzniku extrémistických stran a hnutí svými dosavadními kroky.
Poučení pro voliče však z toho plyne. Není možné, dát politikům třicet let volnost a čekat, že budou konat dobro. Možná se v této konstalaci nikomu nepodaří sestavit takovou vládu, která by dostala šanci na práci. Třeba se bude celá akce opakovat. Dokud politici nepochopí, že by mělo být jejich povinností zastupovat zájmy těch voličů, kteří jim dali hlas, nikoliv své partikulární zájmy. Nutně by to znamenalo kompromis. To není ani vlastizrada, ani politický veletoč, pouze respektování hlasu voliče demokratickou cestou převedeného na mandát v Parlamentu. Hledání možného kompromisu je demokracie. Prosazování pouze vlastní teorie sedí spíše diktatuře. Jak to vidí strany které apriori odmítají kompromis? To je spolupráci s těmi, kteří zastupují sousedy s odlišným názorem? Vyhnat je? Nebavit se s nimi? Tak chápou demokracii že dopředu odmítají každý jiný názor?
Každopádně je nutné, denodenně sledovat činy politiků a konfrontovat je s jejich sliby. Už to, kdo s kým … po volbách je nutné posoudit, zda je to v souladu s programem pro který dostali hlas. Někdo má třebas jen program být doživotně u moci a zatím se mu to daří, ačkoliv neudělal ani neužitečnou, natož užitečnou práci.
Nelze považovat věc volby za ukončenou. Nikdy a v žádném místě. Stále ve střehu! To by mělo být heslo všech, kteří dali hlas svému zástupci. Kdysi se prý říkalo Důvěřuj, ale prověřuj. Asi to taky nebylo moc platné, když to došlo kam to došlo.
Snad už nebudeme svou nečinností opakovat stále tutéž chybu. Nadávat u piva a myslet si, že tím bylo učiněno maximum.

Volím a nevěřím

Čtvrtek v 1:09 | Jonáš František

Je těsně před volbami a stále nevím koho volit. Prozatím jsem se dozvěděl kdo je zloděj, fízl, kdo krade, lže. Tedy skoro dozvěděl. Má to hodnotu "Jedna paní povídala". Ale za to si platíme pány politiky. Na to mají imunitu. Oni mohou lhát a pomlouvat pod nejvyšší ochranou , ale zákony na obyčejné lidi, kteří by někoho nařkli a proti mafii státní moci to nezvládli prokázat jsou už nachystané. Novodobí Bretschnadři už mají nažehlené manžety kam budou zapisovat hříšky všech remcalů.

Tak přehodnocuji urychleně všechny sliby od "sametu" dodnes a zjišťuji, že ke slibům jaksi nejsou nikde důkazy o jejich plnění. Snad by se našly v účtárnách Parlamentu, určitě za každý užitečný slib který posloužil dobře nedobré věci byly vyplaceny namalé odměny. Třcet stříbrných by Jidáš musel dneska považovat za urážku.

Ke všemu ještě mám volební lístky kde se to hemží dalšími náznaky nesmrtelnosti Jidášovy metody. K volbám rozhodně jít chci. Pořád jen netuším, co si mám vybrat. Ještě je tu Internet s poměrně přehledným vyhodnocením skutků jednotlivých strážců koryt.

Mezi tím vším jsem našel jednu takovou poznámku z minula, tedy dávného minula, když to ještě za komančů stálo za hovno. A tam byl takový nepatrný nápad, nedat těm darmožroutům peníze. Jak to ale udělat, když ti největší a nejlépe opevnění ovládají právě peníze?

Věděl bych o jednom způsobu. Založit si účty na které by se ukládaly povinné daně s tím, že převedené budou až po splnění těch předvolebních vábniček. A pokud by to udělali všichni, potom by se nikdo neodvážil nás trestat, neměl by je totiž kdo živit. Chce to dopracovat, ne kecat, že tak to nejde.

Rozhodně nepočítám, že zítra bude národ připraven se vzepřít té bandě vydřiduchů bez morálky. Bretschnaidrům usnadňuji práci, stačí si jen poznačit odkaz na stránky a mají vyděláno. Pořád to ale nestačí na klidné spaní. Jestli se dožiju…. Jak se podívám potomkům do očí? Co jsem to za pokrytce, že dnes volím a současně nevěřím? Hledat v historii neradím, ať jsem dělal co jsem chtěl, našel jsem jedině husitské bouře. A ani tam to nemělo valný úspěch. Vidle nebo cep bych našel.....

HALÓ, NALEŽÍ TAKY U VÁS NĚJAKÝ ZBYTEČNĚ?!

 


To mě hlava nebere

11. října 2017 v 14:41 | Jonáš František
Vydání podnikatelské licence na nákladní dopravu zboží z místních továren do skladů na nádraží obdržela dopravní firma s podmínkou. Současně bude zajišťovat i osobní dopravu osob z města na nádraží. Podmínka byla zdůvodněná tím, že osobní doprava není zisková, ale naopak. Poskytnutí lukrativní licence bylo podmíněno plněním neziskové služby.
To bylo z roku 1936 v podmínkách kapitalismu. Po znárodnění nevymysleli komunisti nic světoborného, pouze pokračovali v dobře nastaveném provozním režimu vycizelovaným předchozím systémem, z větší části okopírovanými metodami ze sousedních zemí jako Německo, Rakousko..
Dnešní doba je na hony vzdálená tehdejším pravidlům a tak se blíží spíše k využívání práva silnějšího. Potřeby obyvatel se neřeší a nebo stát nemá zákonné prostředky na jejich řízení. Do vlastnických práv nelze zasahovat a tak je na libovůli majitele, většinového vlastníka nebo provozovatele zda službu bude poskytovat. Dnes nikdo nemůže nutit provozovatele a producenty aby plnili nějaké kvóty. A tak najedno prodá máslo komu chce a doma jeho nedostatek vyžene cenu, kterou stát nemůže nijak ovlivnit. Stejné to je u vodného, energií obecně, dopravy, zásobování obyvatel.
Pokud se majitel LIDLU pan Klaus Gehrig rozhodne, že loňský zisk čtyři miliardy v česku nestojí za námahu, klidně může všechny své obchody zavřít. Majitel má právo nakládat se svým vlastnictvím podle osobního rozhodnutí.
Ani náznakem nechci tvrdit, že něco takového plánuje a nebo udělá. Pouze konstatuji, že to všechno závisí na jeho dobré vůli a stát nemá nástroje jak by takovou situaci řešil. Strašit tím "co by kdyby" je nesmysl. Jen se tím chci dostat k začátku, jestli podmiňování udělení licence nemělo dobrý základ. Ne všechno je výdělečné a pokud první vyzobe nejhodnotnější posty, dalším už se nemusí vůbec vyplatit podnikat.
Tak jsme svědky tuhého boje o dálkovou autobusovou dopravu a místní linky, které jsou nevýdělečné, ale v některých místech naprosto zásadně ovlivňuje dostupnost zaměstnání, dotují obce a stát, zatímco firmy zisky vytvořené na dálkových spojích mizí v zahraničí a přesouvají se do jiných aktivit.

Nevolte ANO a Babiše

10. října 2017 v 13:31 | Jonáš František
Většina kandidujících stran má hlavní problém s tím, že občan chce ve vládě ANO, nikoliv je. Tomu se dá rozumět. Ne už rétorice představitelů stran. Nikdo z nich nedokázal předložit svůj program tak přesvědčivě, aby občany před volbami dostal na svou stranu.
Navíc je to maximální sprostota každého představitele, který se díky absenci vlastních pozitivních argumentů uchýlí k takové praxi. . Právě tím, že zrazuje občany od vlastní volby a vnucuje jim názor, že volba občana, voliče ANO je špatná, popírají princip demokracie. Ta znamená svobodnou vůli jednotlivce při rozhodování.
Já netvrdím, že Babiš je nejlepší budoucnost. Ale nikdo jiný nedokázal nabídnout nic, co by přesvědčilo razantně občany k jiné volbě. Zkušenost se sliby stran které se podílely posledních 25 let na vládě v čr sama o sobě odrazuje voliče od pokusu dát jim ještě druhou, nebo třetí šanci. Jmenovat je není snad nutné.
Jediným možným řešením pro lídry stran by bylo představení svých předchozích volebních slibů a toho, co bylo za dobu jejich vlády z nich skutečně splněno. Potom by nemusel nikdo skandalizovat protivníka a pouze s klidem čekat, že o jeho úspěšné kroky ve vládě bude mít občan opět zájem. Současné plivání na oponenty, jejich nereálné programy a nedomyšlené programy spíše signalizuje neschopnost nalézt úspěchy své dosavadní činnosti a horší verze je, že ani program do budoucnosti neumí přesvědčivě prezentovat. Poukazování na scestné a manipulativní chování konkurenta není o nic lepší, než jeho účelové polopravdy a lži. Strašení jednobarevnou vládou se nejeví být v souladu s výroky mezi volbami, kdy neplnění slibů je následek koaliční nebo jinak slepené vlády. Co je tedy pro lídry stran nejvhodnější? Volič, který bude mávat podle pokynu, jásat nad jakýmkoliv výsledkem a tvrdit, že zažívá vrcholnou demokracii. Tak nějak to praktikovala totalita a diktatura, pokud se nemýlím. Právě proto, že chybí jasná řeč politiků před volbami, dostávají šanci různí vizionáři a manipulátoři. Odsouváním voličů do role poslušných a důvěřujících stoupenců ubírá reálnou podporu uskutečnitelných a životaschopných programů některých stran či hnutí.
Příklad je vidět v Katalánsku, kde pouhé vyslyšení občanů by zamezilo současným protestům a demonstracím. Stačilo jen nechat občany v referendu odvolit a zveřejnit skutečné výsledky. S největší pravděpodobností by zastánci samostatnosti nezískali dostatečnou podporu, ať je či není postup a vyhlášení referenda v souladu s ústavním právem. Pouhé bránění vyjádření názoru znásobilo odhodlání občanů vzepřít se aroganci moci. Politici ze strachu o svá místa se o ně svými kroky bezpečně připravují. Dnes už to slovem nezastaví ani nenapraví.
Zapojit občany do předvolební diskuse v době Internetu je poměrně snadná záležitost. Stačilo by dát možnost podílet se na tvorbě základního politického směru, který by byl pro zvolenou stranu vodítkem i mandátem. Možnost k tomu měla nejedna reprezentace, nikdo se ve své nadutosti k tomu nesnížil. Potom se nemůže nikdo divit, že pro většinu občanů je nejlepší Babiš a jeho ANO.

BITCOIN

27. září 2017 v 21:59 | Jonáš František
Poprvé jsem o něm slyšel a ihned mě velice zaujal. Snažil jsem se nějak dopátrat jeho podstaty a vydavatele. Všechny informace byly takové, že nikdo neví, kdo Bitcoin vydává. Stále jen že je "razí" soubor počítačů podle stanoveného programu s klesající intenzitou ražby a pevně stanoveným koncem vydávání.
Už jen informace, že nelze vypátrat kdo to ovládá mě utvrzovala v tom, že se jednou objeví podraz. Všechny souvislosti ukazovaly na velice dobře promyšlené "letadlo". To byl oblíbený podvod z devadesátek. Představa, že nelze vypátrat toky peněz zaplacených za získání vydaného nového bitcoinu byla ještě podezřelejší. V dnešní době? Když téměř každý připojený elektronický přístroj nechává po sobě identifikovatelnou stopu? A všechny toky peněz se dají vysledovat? Moc podezřelých otázek bez odpovědi. Je nesporný fakt, že jako investice pro první vlastníky to byl víc než zlatý důl, pokud je drželi dostatečně dlouho. Po nějakou dobu zřejmě i obchodování s nimi muselo být silně ziskové. A to ještě dnes, zejména pro prodávajícího. Každý, kdo se zabývá kapitálem si musí položit otázku, jakými cestami přichází vznik a zhodnocení měny. Kdo na tohle umí dát uspokojivou odpověď a současně vyvrátit podvod, tak si zaslouží odměnu jako by vyřešil Perpetum mobile.
Mě z toho vychází jen jediné, že to dokáže pouze autor Bitcoinu. A ten musí mít takovou moc, že nedovolí vypátrat zdroj odkud vychází tato virtuální měna a nedovolí vypátrat toky skutečných peněz, zaplacených za originály virtuální měny. Další obchodování s nimi již nemusí vést k původnímu zdroji.. Z toho plyne pouze další otázka, kdo může mít takovou moc všechno to ustát. Přitom je nutné vzít na vědomí, že vydávání a hlavně užívání virtuální měny je neomezené státními hranicemi, neovlivnitelné národními bankami. Státní společnosti mají konkurenci v jiných zemích, které by se jistě snažili takový počin odhalit. Mimozemšťané se mě jeví taky jako dost nepravděpodobný vydavatel měny. Zbývá jen nadnárodní univerzální moc a to jsou peníze. A teprve pronikání nových obchodních světových mocností do těchto kruhů mohlo ohrozit ono tajemství. Kroky čínských finančníků a vlády vedly k tomu, že v jejich zemi je zakázané užívat virtuální měnu.
Co se stane po ukončení platnosti Bitcoinu? K tomu může dojít pouhým vypnutím sítě počítačů o kterých nikdo neví. V tom okamžiku obchodníci přestanou důvěřovat této měně a odmítnou ji přijímat jako platidlo. Držitelé virtuálních mincí jich budou mít spoustu, ale nikdo je nebude chtít. Tím nastane naprostá devalvace a de facto měnová reforma Bitcoinu 100 : 0 . Nebude ani komu nadávat, protože vydavatel není znám. Nám. Kolik bylo vydáno skutečných peněz za virtuální měnu od prvního vydání Bitcoinu by se dalo stěží spočítat a bylo by to velmi velké číslo. Tato částka se prostě vypnutím počítače škrtá, vlastně definitivně přesouvá k autorům měny.
Pokud mě chcete vyvrátit moje uvažování, budu jedině rád. Mimochodem hodnota Bitcoinu od počátku stoupla asi 2166x . To dokáže jen kouzelník. Je to srovnatelné s tím, že hodinový výdělek z roku 2000 by dnes byl příjem na celé čtvrtletí. Pokud hodnota Bitcoinu odráží tvorbu HDP, potom je úžasné, že dnes za půl směny dokáže vyrobit hodnotu jako před 17 lety tvořil celý rok. Kde je země zaslíbená s takovým růstem ekonomiky?


JETŘEBA

27. září 2017 v 21:33 | Jonáš František
Kdosi z politiků prohlásil, že projekt vysokorychlostní železnice nelze v naší politické nestálosti priorit vůbec realizovat. Protože se jedná o projekt přesahující běžné volební období a zakladatel projektu by se nemusel dočkat poplácání na rameno při dokončení díla. Tak nějak to bylo řečené s tím, že v Číně to mají jednodušší, protože totalitní moc se nestřídá s nikým.
Srovnání vždycky pokulhává, ale vesmírný projekt je běh na delší trať, než běžné volební období a jak v USA, kde se střídá politická reprezentace, tak v Rusku, kde je absolutní odklon od směru Sovětského svazu, tam pokračují a plánují se projekty ne na pětiletky, ale dvacetileté výhledy. Jaká moc je tam stabilnější, než vlády, která drží stále věc živou i když s občasnými agóniemi? Je to samostatnost vesmírného výzkumu s minimální závislosti na politických pútkách.
Bylo by účelné v jednotlivých státech, které chtějí budovat vysokorychlostní železnici vytvořit samostatné sekce, nezávislé na politické vládnoucí skupině, stanovit si na základě předběžného projektu poměrnou částku pro jednotlivé státy a každý by si ji zakotvil pevně do svých rozpočtů tak jako je zakotvená částka na zbrojení a ponechat ji do dokončení bez možnosti měnit stanoviska dle názorů momentálních vládců.
JEDNODUŠE ŘÍDIT STÁTY JAKO FIRMU. Pokud má projekt ekonomickou budoucnost, podporu mezinárodní a je zájem veřejnosti v jednotlivých státech, potom nevidím důvod odkládat rozhodnutí. Demokratické hlasování může vyprodukovat pouze horu protichůdných argumentů- Jetřebům se takové řešení líbí, protože mohou kdykoliv hlásat: Já vždy tvrdil, že JE TŘEBA! Ale vyhovuje jim nečinnost, tam nemůžou nic pokazit. A nenesou za nic odpovědnost. Jsou to pouze šikovní řečníci balamutící obyvatele od voleb do voleb.
Naši politici se k vysokorychlostní železnici vyjadřovali podle situace. Ale jetřebovali všichni stejně. Nikdo neřekl: Jdu hledat shodu u dotčených zemí. Navrhnu přiznat realizaci projektu Evropskou prioritu. Soukromé pozemky budou vykoupeny za cenu stanovenou mezinárodní komisí bez možnosti podávat protesty umožňující odklad, nebo změnu stavby. Určitě by to vyvolalo vlnu diskusí a protestů. Není zaručeno, že by se podařilo prosadit jednoduchý návrh bez připomínek. Přikyvováním, že jetřeba, se ale nedosáhne ničeho zcela jistě.
Vlastníci pozemků namítnou, že ti, kterých se to nedotkne snadno souhlasí. Možná ano, ale právě oni budou muset zaplatit těm, co vlastní. Prostřednictvím státních rozpočtů, které by mohly být využity právě pro občany na vzdělání, zdravotní péči a podobně.V případě živelné katastrofy, jako povedeň a podobně, vlastníci automaticky počítají s pomocí spoluobčanů. kteří ji většinou poskytnou. Následky letecké a automobilové dopravy produkují škodliviny, které musí snášet i ti občané, kteří nepoužívají ani jednu z nich a nemají možnost zrušit nebo omezit něco z toho. Tam je to v pořádku? Čisté ovzduší a atmosféra bez ozónových děr není věc na kterou má člověk právo? Některé věci se špatně posuzují, tak je lepší o nich nemluvit, případně toho, kdo na ně poukáže prohlásit za pomatence či negramota, nejlépe komunistu který chce znárodňovat.

Šlechtění versus přirozený vývoj.

26. září 2017 v 22:34
Už po staletí se pěstitelé snaží zdokonalit vlastnosti svých pěstovaných plodů. Poslední desítky let se těšíme z nádherných jablíček, splňujících naše požadavky na chuť, barvu, skladovatelnost a mnoho dalších vlastností. Jsem laik a názor je spíš jen otevření diskuse, než prosazování vlastního názoru jako neomylného. Mnohé z těch dnešních vlastností získaly produkty díky snaze odborníků na pěstování a zdokonalování vlastností ovoce nebo zeleniny. Přirozený výběr je zdlouhavý proces a tak se odborně díky znalostí genetických vlastností jednotlivých druhů přikročilo k cílenému posílení vhodných a požadovaných vlastností. Spokojeni jsou pěstitelé i spotřebitelé. U velké většiny vyšlechtěných odrůd se dá tvrdit, že jsou vrcholem lidského umu. A je tomu tak nejen u zmíněných jablek, ale i ostatního ovoce a když budeme pátrat hlouběji, zjistíme, že šlechtění proniklo už dávno do všech možných druhů. Okurky, rajčata, ale i obilí a brambory prošly a stále procházejí tímto procesem zdokonalování. Neskončilo to u zeleniny, ale souběžně s tím se přirozený výběr užitkovosti spojil s šlechtěním i u hospodářských zvířat. Návrat k původním druhům s jejich počátečními vlastnostmi by asi měl nedozírné následky. Od změny chutí, výnosů a celoroční dosažitelnosti k dalším mnohem závažnějším.
Čas od času se najde někdo s méně nebo více závažnými argumenty, proč není dobré pěstovat a konzumovat šlechtěné produkty s vědomě a uměle podpořenými vlastnostmi. Prozatím nikdo neuspěl v takové míře, aby bylo toto odvětví postavené mimo zákon. Naopak se genetické inženýrství stává významnější mocností, která bude zásadně řešit výživu budoucí generace v nepříliš vzdálené budoucnosti. Detailní kontrola této činnosti je namístě. Jak odborná, tak laická i politická hlediska kritiků je nutno brát v potaz, zvláště průkazné a odborné hodnocení. Ale i na ostatní je nutno dát uspokojivou odpověď, neboť nezodpovězené otázky jsou podnětem pro spekulativní, mnohdy kontraproduktivní argumentaci. V historii by jsme našli paralelu šlechtění pěstovaných a chovaných druhů i v jiné oblasti.
Nebylo použito vždy vědeckých metod, naopak těch nejprimitivnějších a nejpodlejších. Mám na mysli válečná tažení a mísení ras s tím spojené. Ano, mám na mysli cílený výběr lidských ras. Můžu tvrdit, že to byl ten nejodsouzeníhodnější a nejhnusnější krok mocností či mocnářů v různých dobách. V dávnověku to byly únosy žen z jiných kmenů, v pozdějším věku usazování vojáků na dobytém území atd. To všechno byl ať chci či nechci přirozený výběr jak jej praktikuje příroda, za užití jiných prostředků, odnepaměti. Nezdá se, že by se migrací zvěře zhoršovala kvalita jednotlivých druhů. I když nevím, jak detailně probíhá výběr při rozmnožování v živočišné říši, jednoznačně bude v popředí jistoty a úspěšnosti aktivita zejména u samečků. Musí svou pozici vybojovat vzezřením, vystupováním, odhodlaností a především schopnostmi postarat se o budoucnost potomstva společně s ostatními.
To všechno mě probíhá hlavou při hledání důvodů, které vedly k otevření evropských zemí migrantům. Současně si k tomu můžeme prohlédnout statistiku jak zdravá je populace v nejvyspělejších zemích a srovnat to s zeměmi dle našich měřítek zaostalejšími. Nedělám závěr, ale ukazatele to jsou dost varující a pro demografy možná mnohem silněji než pro laiky. Jak dlouho se dá čekat, že se evropané vzdají svého konzumního životního stylu a budou se snažit o početné potomstvo, které by bylo zárukou snížení průměrného věku na kontinentu schopného zajistit budoucnost odstupující generaci i připravit podmínky pro nastupující nové perspektivní ročníky potomků? Může lidstvo bez plnění toho základního kroku, schopné udržet populaci zdravou a silnou, vůbec přežít? Najde se politické řešení, které by podpořilo odpovědné občany pohlížet na věc tímto prizmatem a rozhodnout se jej řešit?
K tomu je nutno dodat, že mě moc a moc vadí lehkost s jakou mají záškodníci přístup do našich výsostných prostor. Jak snadno se jim daří ničit životy obyvatel zemí, které jim podaly pomocnou ruku! Následně když místní vlády omezují většinové obyvatelstvo zaváděním bezpečnostních opatření po teroristických atentátech, považuji to za zradu politické reprezentace na vlastních voličích a občanech, které mají zastupovat. Neschopnost hledat a nalézt řešení je potvrzení jejich nekompetentnosti.

Kam dál